Zdravá firemní kultura nezačíná benefity, ale tím, co uděláme v těžké chvíli

Firemní kultura se ukáže ve chvíli, kdy je něco v sázce. Představte si jednoduchou situaci. Někdo za vámi přijde a řekne: „Potřebuju ti něco říct. Děje se něco, co už nezvládám.“ Možná popisuje šikanu, naznačuje nátlak, nebo se odhodlá pojmenovat diskriminaci, kterou dlouho zažívá. Co uděláte?
Tato otázka mě provází v práci se simulačním výcvikem pro profesionály, kteří se dostávají do situací spojených s násilím, diskriminací, šikanou nebo citlivým sdílením. V poslední době mě zajímá, zda stejná výzva patří i do firem a leadershipu. Problém totiž málokdy spočívá v tom, že bychom nevěděli, co je správné. Problém je, že ve chvíli, kdy je situace skutečně nepříjemná, nejsme dost připraveni reagovat.
Mluvila jsem proto s lidmi na seniorních vedoucích a HR pozicích ve třech různých firmách. Nejde o reprezentativní výzkum, ale o tři hlubší rozhovory. Přesto se v nich opakoval stejný motiv: firemní kultura není to, co visí na stěně, ale to, co se ve firmě děje každý den – přístup k lidem (mindset), hodnoty i reakce na problémy. Všechny tři perspektivy různým způsobem ukazovaly na důležitou roli vedení: Hodnoty podle dotazovaných začínají ‚nahoře‘ a propisují se do toho, jak se vybírají manažeři, jak lidé komunikují, jak se řeší konflikt, jak se zachází s výkonem a také do toho, co organizace toleruje.

Největší test bezpečí není, když se všichni usmívají
Jeden z rozhovorů se týkal týmu, v němž se po povýšení nové manažerky začal tým štěpit, atmosféra se zhoršovala a výkon klesal. Navenek nebylo jasné, co se děje, protože část lidí byla hlasitě pro a část týmu zůstávala neutrální. Vedení udělalo průzkum, včetně otázek na důvěru, a uspořádalo workshop. Teprve potom se ukázalo, že neutrální skupina nebyla lhostejná, ale bála se promluvit. „Ukázalo se, jak zásadní je výběr lidí do vedení a odpovědnost vedení za zdravou firemní kulturu,“ shrnula mi jedna z vedoucích.
Zdravá kultura neznamená, že se všichni shodnou. Zaměstnanec může nesouhlasit s ředitelem, vedení může přiznat, že něco nefungovalo, a manažerka vás může podpořit a zároveň stanovit hranice. Psychologické bezpečí neznamená ochranu před každým nepohodlím. Firmy přitom měří hlavně to, co je vidět: konflikty, fluktuaci, absence, výsledky průzkumů spokojenosti. Nejdůležitější signál se ale v datech často ztrácí, a je jím člověk, který se neozve. Když ale zaměníme well-being za pohodlí, vytvoříme tak prostředí, kde se sice nikdo nehádá, ale skutečné problémy se také neřeší nebo se řeší příliš pozdě.
Nestačí jen vědět. Je potřeba si to nacvičit.
A právě tady vidím největší mezeru. Většina firem má směrnice, etické kodexy i kanály pro nahlášení problému. Ale rozhovor, ve kterém vám podřízený řekne, že ho nadřízený ponižuje, žádná směrnice neodvede. Jednat pod tlakem je dovednost a dovednosti se musí trénovat.
V krizové medicíně nebo u hasičů je to samozřejmost. Ve firmách je takový trénink podle mé zkušenosti stále vzácný. Přitom právě simulace umožňují vyzkoušet si vypjatý rozhovor dřív, než se stane skutečným: být lidský a zároveň držet hranice, odpovědnost a pravidla, naslouchat bez bagatelizování, neslíbit víc, než lze splnit, a hlavně vědět, co bude následovat.
Ve své práci v sociálním a vzdělávacím sektoru vytvářím interaktivní simulace pro ty, kteří denně řeší rizikové chování a nezdravé vztahy u mladých lidí, včetně skrytých forem násilí či diskriminace. Přes reálné scénáře si mohou nacvičit rozpoznání rizikové situace, svou reakci i jak případ bezpečně předat dál v bezpečném prostředí s trauma-zohledňujícím přístupem a měřeným dopadem, čímž se zvyšuje sebevědomí pracovníků a pracovnic i důvěra mezi mladými lidmi v jejich péči.
Tudíž doporučuji si ve firmách vedle otázky „Jaký well-being program nabízíme?“ klást ještě jednu další: Co uděláme, když za námi zítra někdo přijde a řekne, že už to nemůže snášet? Odpověď nám o zdraví firmy možná řekne víc než počet benefitů na intranetu.
O autorce:
Lucia Klenčáková, Ph.D.
MSCA Fellow (Horizon 2020)
Delegátka UN Women UK (CSW69)
Expertka v databázi EIGE
10+ let výzkumu institucionálních mechanismů pro rovnost a ochranu před bezprávím a rizikovým chováním


Komentáře